Když se ohlédnu zpět na svou kariéru, uvědomuji si, že cesta, kterou jsem si zvolila, byla plná překvapení, objevů a neocenitelných zkušeností. Jako fyzioterapeut pro malá zvířata se často setkávám s dojemnými příběhy a odvahou jak majitelů, tak i čtyřnohých přátel, kteří se snaží překonat zdravotní problémy.
Moje cesta začala jednoho zimního večera, kdy jsem na klasické procházce se svými psíky při jejich dovádění uslyšela najednou „křičení“ svého psa – jmenuje se Spud a je to pes, bez kterého by nic nebylo! Když jsem k němu přiběhla, obě zadní nohy tahal za sebou po zemi, nemohla jsem tomu uvěřit, tak jsem ho postavila a on zase upadnul, v ten moment mi to došlo – ochrnul! V té době jsem vlastně moc nevěděla co dělat, ale nepropadla jsem panice a Spuda odvezla na veterinární pohotovost, kde mě pan doktor nasměroval na neurologickou diagnostiku na kliniku Vetino Jaggy do Brna.
Ráno jsem hned po otevření volala a popsala svůj problém, nasedli jsme do auta a jeli směr Brno! Na klinice byla skvělá paní doktorka MVDr. Tereza Kosinová Paušová, ta mi vše vysvětlila - jak to chodí, jaké jsou moje možnosti, rizika, co můžu čekat a převzali si ho k hospitalizaci. Po magnetické rezonanci byl Spudovi diagnostikován tzv. „high speed low volume disc“ což je vlastně traumatická extruze víceméně zdravého, nebo jen mírně degenerovaného jádra meziobratlové ploténky, po extrémním přetížení. Tehdy mi paní doktorka po Spudové 4denní hospitalizaci vysvětlila domácí managment s takovým psem, ukázala cvičení a zbytek byl na nás...
V té době tady v blízkosti žádné rehabilitační centrum nebylo a tak jsem se toho chopila a vzala to opravdu poctivě, naplánovala režim i samotné cvičení. Každý den jsem nožky stimulovala, cvičila a cca po týdnu se dostavili první pozitivní výsledky – Spud zase začínal chodit! Byla jsem plná nadšení, ale také otázek, protože jsem potřebovala vědět, jak je tohle vlastně možné. Fascinovalo mě, jak mohou mít naši mazlíčci vlastně podobné problémy jako lidé, ale často potřebují jiný přístup a metody léčby.
Rozhodla jsem se tedy začít vzdělávat v oboru rehabilitace a fyzioterapie pro malá zvířata, zejména tedy psy. Jako první jsem absolvovala kurzy na základní manuální techniky, jako jsou masáže, dornova metoda a další, k tomu se začali nabalovat semináře o cvičení, dogfitness a základním výcviku, nebo správné manipulaci. Všechno bylo velice obohacující, ale nestačilo to na to, abych se stala právoplatným odborníkem, proto jsem se přihlásila do kurzu pod záštitou Asociace fyzioterapie a rehabilitace zvířat ČR. Ze začátku jsem nevěděla, co mě vlastně čeká, ale teď vím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem v životě udělala.
Absolvováním jsem získala profesní kvalifikaci ale také skvělé zázemí v podobě možnosti konzultace s největšími odborníky v České republice, skvělé kolegy z oboru, nebo možnosti dalšího vzdělávání. Po třech letech docházení do zaměstnání ke kolegyňce, kde jsem se setkala s mnoha inspirujícími případy, kterým jsem se věnovala, jsem si potvrdila, že tato práce je přesně to, co jsem v životě chtěla dělat...
Jak ale život běží a mění, najednou přede mnou stál další milník, a to v podobě těhotenství a narození mého syna. To můj život posunulo na úplně jinou rovinu a já se rozhodla, že si začnu plnit sny, že vybuduji vlastní rehabilitační centrum pro zvířata. Ve své praxi se zaměřuji na individuální přístup, protože každý pacient má své jedinečné potřeby. Učím se od každého zvířete, které léčím, a věřím, že fyzioterapie by měla být přizpůsobena přímo na míru našim čtyřnohým pacientům.
Comments